HYPERTROFICKÁ KARDIOMYOPATIE (HCM)
Hypertrofická kardiomyopatie je onemocnění srdečního svalu. Při klasické formě HCM dochází ke změně velikosti komor a zvětšení síní, které ovlivňují práci srdečního svalu, srdeční rytmus a dynamiku. Poškozená bývá většinou levá strana srdce. Toto zesílení se může týkat pouze stěny levé komory nebo jen přepážky, ale nejčastěji je pozorováno ve formě symetrického zesílení přepážky i stěny levé komory. Se zvětšováním tloušťky srdeční stěny se srdeční sval stává tužší a hůře se plní krví. Současně může docházet k tomu, že se krev vrací zpět do levé předsíně, která se při tomto onemocnění zvětšuje. Zmenšování velikosti komory a abnormální zpětný průtok krve do levé předsíně a poruchy průtoku krve do aorty, do které uzavírá cestu zesilující mezikomorová přepážka, způsobuje šelesty, slyšitelné při kardiologickém vyšetření.
Plemena nejvíce postižena HCM jsou britská kočka, mainská mývalí, norská lesní, sibiřská/něvská maškaráda, kanadský sphynx, ragdoll, devon rex a german rex. Existuje rovněž rostoucí tendence k HCM u jiných plemen koček - Siamská, Barmská, Bengálská a Perská. HCM je rozšířeno i mezi klasickými domácími kočkami. Procentuální výskyt se uvádí zhruba 10-20 %, v některých sledovaných populacích byl zjištěný počet nemocných jedinců až třikrát větší. Nejčastěji se týká mladých koček ve věku 1-5 let, ale může se projevit také u koček starších než 10 let.
PŘÍZNAKY A ROZPOZNÁNÍ HCM:
Poměrně typickým příznakem je hromadění tekutiny v hrudníku nebo plicích. Specifickým příznakem při otoku plic je břišní dýchání s otevřenou tlamou a odlehčovací pozice postižené kočky /leh na hrudním koši s nataženým krkem, pootevřenou tlamičkou s masivním břišním dýcháním/. Tyto příznaky, kterých si majitel všimne, se vyskytují až při naplnění hrudní dutiny tekutinou. Do té doby je zvíře téměř bez příznaků. Někdy se objeví i průběh nemoci bez příznaků, která je najednou zjištěna klinickým vyšetřením nebo kočka, do té doby zdravá, náhle zemře. Smrt je způsobena těžkými poruchami srdečního rytmu. U některých koček dochází k tvorbě sraženin na stěně zvětšující se levé předsíně, tyto sraženiny se mohou následkem nepravidelného průtoku krve odtrhnout od stěn a migrovat spolu s krví do cév celého těla. Tam může docházet ke zhoršení průtoku krve v postiženém místě, případně k úplnému ucpání cévy. Často se jedná o cévy vedoucí k zadním nohám - dojde u kočky k náhlému ochrnutí a kočka táhne nohy za sebou, cévy zásobující ledviny a střeva - v tomto případě je jediným příznakem stále horší stav kočky, horečka, neurčité bolesti břicha a další méně typické příznaky, které brání jednoznačné diagnóze. Při prohloubené anamnéze si až později majitel povšimne mírné skleslosti, rychlé únavy, sporadického typického kašle , které se velmi často zaměňuje za nutkání ke zvracení.
Kočka nemocná HCM se nenarodí s touto nemocí, ale vzhledem k potvrzené dědičnosti můžeme HCM považovat za genetickou vadu. Kočky se narodí s chybnou genetickou výbavou, ale vývoj této nemoci je pomalý. Často se první příznaky onemocnění projeví až po 12-24 měsících života někdy i později. Běžné bývá zjištění nemoci mezi 4-6 rokem. U rizikových plemen je v případě chovných koček důležité pravidelné kardiologické vyšetření provedené specialistou – kardiologem v intervalech 12-24 měsíců. Pokud je slyšitelný srdeční šelest u mladé kočky /1-6 let/, je nutné podrobné kardiologické vyšetření, které identifikuje příčiny šelestu. Onemocnění se ale projevuje u každé postižené kočky odlišně - srdeční šelest se objevuje pouze u 40-50% případů. Kočka by se měla při podezření na HCM podrobit EKG vyšetření, RTG hrudníku a zejména je nutné provést echokardiografické vyšetření srdce. To pomůže určit, jestli kočka nemá srdeční vady, změřit tloušťku stěny levé komory a mezikomorové přepážky, velikost levé předsíně a určit rychlost, směr a typ průtoku krve aortou, plícní tepnou a mezi síní a komorou.
Kočky zařazené v chovatelském programu by měly být vyšetřeny po ukončení 12-18 měsíců, ale před prvním vyšetřením by neměly být použity k chovu. Echokardiografiké vyšetření by se měla každoročně opakovat po celou dobu používání kočky v chovu. V jiném případě se doporučuje minimálně echokardiografické vyšetření v 18-24 měsících života kočky, potom ve věku 3,5 a 7 let. Frekvence vyšetření musí být v souladu s výsledky echokardiografických vyšetření, testů na HCM a individuálních okolností.
LÉČBA:
HCM bohužel není nemoc, která by se dala úplně vyléčit. V současné době existuje několik typů účinných léků, které významně prodlouží život kočce a především zlepší kvalitu jejího života. Záleží ale na stadiu, ve kterém je nemoc zjištěna a na individuálním stavu kočky. V závislosti na typu příznaků a výsledcích dalších testů, zejména echokardiografie, podávají se diuretika, betablokátory, inhibitory vápníkovýh kanálů a také ACE inhibitory. Vhodné léky se podávají individuálně podle potřeb kočky a jejího aktuálního klinického stavu. Pro zabránění vytvoření tromboembolie se podávají léky na ředění krve - antikoaugulancia. Důležité je také úprava jídelníčku a snížení váhy, což ulevuje nemocnému srdci.
Pokud je nemoc zjištěna včas, můžeme takové kočce prodloužit život dokonce o 2-4 roky. Ale vyžaduje to pravidelný kontakt s lékařem i kardiologem, kteří budou vhodným způsobem upravovat léčbu a také provádět každých několik měsíců krevní test. Zvláště důležité je provádění kontrolních vyšetření krve na funkci ledvin a současně s vyšetřením krevního obrazu.
Kočky, u kterých byla nemoc zjištěna později, mají prognózu mnohem horší, kočky s tekutinou v hrudníku nebo po částečném nebo úplném ucpání tepny mají průměrnou dobu přežití několik týdnů až několik měsíců.
.png)
